Lago di Livigno

Lago di Livigno (nebo také Lago del Gallo či německy Luwinersee) je umělé jezero, jehož největší část - Lago di Lei - se nachází na území Itálie. Na území Švýcarska zasahuje jezero jen menší částí (pouhé 2 kilometry), patří tam i 130 metrů vysoká sypaná hráz Punt dal Gall v severní části jezera. Jezero hraničí na začátku soutěsky Spöl s obcí Zernez. Voda z přehrady patří spolu s jezery Laghi di Fusine a Raibler, stejně jako některá menší jezera v oblasti Sesto k několika málo jezerům v Itálii, které se odvodňují přes Dunaj do Černého moře.

Lago di Livigno je dopravně přístupné horským alpským průsmykem Forcola di Livigno (2.315 m.n.m.) na jihu, Passo d'Eira (2.208 m.n.m.) a Passo di Foscagno (2.291 m.n.m.) na východě a tunelem Munt la Schera na severu.
Na jižním cípu jezera narazíte i na jedinou větší obec, na Livigno. Toto místo je velmi oblíbené mezi turisty, protože se zde dá, podobně jako ve švýcarském městě Samnaun, nakupovat a tankovat bez cla. Zároveň je to také známé lyžařské středisko.

Přehradní hráz Punt dal Gall je na hranici mezi Švýcarskem a Itálií a zadržuje vodu z řeky Spöl z italského údolí Livigna. Voda je čerpána z hráze k elektrárně Ova Spin u silnice k průsmyku Passo del Forno nad Zernezem. Tam se nachází další nádrž, Lagh da Spöl, která slouží jako vyrovnávací nádrž pro několik dalších, štolami propojených přehrad.
Na vyžádání jsou pro skupiny možné prohlídky s průvodcem, provozovateli jsou Engadinské elektrárny.

Technické údaje Punt dal Gall:
Rok dokončení: 1968
Typ: klenbová hráz
Délka koruny: 540 m
Výška: 130 m
Objem: 776.000 m³ betonu
Průtok: 280 m³/s

Přehrada:
Výška hladiny vody: 1805 m.n.m.
Vodní plocha s plnou nádrží: 4.71 km²
Délka přehrady: 9 km
Zásobárna: 164 mil. m³
Povodí: 295 km²

Elektrárna:
• výškový rozdíl max. 205 metrů
• 2 turbogenerátory/ motorová čerpadla o výkonu 1,5 MW
• roční výroba elektřiny: 5,5 GWh
• provozovatel: Ouvras Electricas d'Engiadina, Zernez

Umělé jezero, které bylo vytvořeno před třiceti lety, rozhodně nejvíce pozměnilo tvář celého údolí. Jednání, které nakonec vedlo k výstavbě hráze v místní části Ponte del Gallo, bylo velmi zdlouhavé a bylo ovlivněno mezinárodním významem řeky Spöl. Tato řeka teče asi 23 km stejnojmenným údolím a pak odbočuje na území Švýcarska a protéká švýcarským národním parkem Zernez a v Hochengadinu vtéká do Innu.

Od počátku 20. století se ve Švýcarsku zajímali o využití řeky Inn. Pro uskutečnění tohoto cíle bylo ale nutné vytvořit umělé jezero, jež by kompenzovalo nepravidelný tok řeky Inn. Vhodný terén pro výstavbu tohoto sezónní zásobníku vody byl nalezen právě ve vysokohorském údolí Spöl.
Městská elektrická společnost v Milánu se začala o tuto záležitost také zajímat a realizovala v roce 1942 projekt k vypouštění vody z vysokohorských oblastí Spölu prostřednictvím kanálů dolů do povodí řeky Adda.

O celou věc měly tedy zájem obě země, a proto bylo po deseti letech jednání dosaženo dohody mezi Itálií a Švýcarskem a od 27. 5. 1957 začaly spolupracovat Elektrické podniky v Milánu s Engadinskou elektrárnou ve vzájemné shodě.
Práce na stavbě přehrady začaly v roce 1964 a byly dokončeny roku 1968. Oficiální slavnostní zahájení se konalo dne 27. 8. 1971.