Livigno a historie

Livigno (německy Luwin) je město v italské provincii Sondrio v Lombardii, kde v současnosti žije kolem 6 tisíc obyvatel. Nachází se v nadmořské výšce 1.816 m v Livignských Alpách. Z tohoto oblíbeného zimního střediska byla také vytvořena bezcelní zóna.

Město leží na řece Spöl (dříve Aqua Granda), která teče až k jižnímu cípu jezera Lago di Livigno, později do Engadinu a nakonec ústí do Dunaje. Údolí se tak rozprostírá severně od alpského rozvodí.

Jednou z obcí v Livignu je i Trepalle, považované za vůbec nejvýše položenou trvale obydlenou obec v Evropě. Nachází se v nadmořské výšce 1.907 – 2.250 metrů, nejvýše položeným místem v okolí je průsmyk Passo d'Eira. Většina zdrojů se však domnívá, že tou vůbec nejvýše položenou vesničkou je švýcarský Juf.

Celý tento spor vyplývá ze skutečnosti, že nejvyšší domy v Trepalle dosahují opravdu do větší výšky, než domy v Jufu. Ovšem ty nejníže položené domy části Trepalle jsou skutečně o 200 metrů níže, než ty v Jufu. Kromě toho je ještě Juf, na rozdíl od Trepalle, uzavřenou obcí.

Obecně je však jádro osídlení (kancelářské budovy, kostely, atd.) bráno jako souvztažný bod, ale v mnoha obcích v Alpách jsou tato místa široce rozptýlena po okolí, více či méně nad vlastním centrem, a jsou tam celoročně obývány i osady na horských pastvinách, což se také bere v úvahu. Bez jakýchkoliv pochyb se ovšem v Trepalle nachází nejvýše položený kostel v Evropě (2.079 m.n.m.).

Asi od roku 1000 je údolí Livigno osídleno lidmi, na samém počátku to bylo vysloveně z vojensko-strategických důvodů. V 17. století dosáhlo od vládců Graubündenu z Valtelliny udělení právní a ekonomické autonomie.

V roce 1805 bylo kvůli své exponované a v zimě téměř nepřístupné poloze prohlášeno Napoleonem za celně uzavřenou zónu, čímž bylo vlastně umožněno celoroční obývání této obce. Rakousko-Uhersko uznalo tuto skutečnost v roce 1818.

Roku 1910 bylo místo připojeno k Itálii, což bylo ale s konečnou platností potvrzeno Evropským společenstvím až v roce 1960. Podle čl. 3 odst. 1 celního kodexu je ovšem vyňato z celního prostoru Společenství. Významnou roli tu hrálo od nepaměti pašování, o čemž svědčí dodnes některé místní názvy a označení několika turistických tras.

Livigno bylo vždy až do roku 1951 po šest měsíců odříznuto od okolního světa a tvořilo jakousi uzavřenou enklávu, za což si vysloužilo přezdívku Piccolo Tibet (Malý Tibet). Od té doby byl průsmyk Passo di Foscagno zpřístupněn i v zimě, a kromě krátkodobého přerušení je středisko z italské strany přístupné po celý rok.

Ze Švýcarska sem vede již od 60. let minulého století silnice č. 28 mezi Zernezem a průsmykem Ofenpass přes tunel Munt la Schera, kde se platí mýtné. V letních měsících se sem lze dostat i přes horské průsmyky Passo del Bernina a Forcola di Livigno. Tahle vysokohorská silnice byla postavena již za vlády Mussoliniho v roce 1937.

Část města ovšem v 60. letech padla za oběť výstavbě umělého jezera Lago di Livigno.